Beskyde, Beskyde, víš vůbec, kdo po tobě ide?

    Liba Švrčinová-Cunnings se narodila ve Frýdlantě nad Ostravicí, v Beskydách.  Ty jí navždy přirostly k srdci, i když časem se k nim přidaly Skalisté hory a později i Himálaje.

Po vystudování strojní průmyslovky kreslila v konstrukci. Pak přišel rok 1968 a ruská okupace. Čekat na to, až se podmínky zlepší, nepřipadalo v úvahu.  Bylo nasnadě, že by to trvalo desítky let. Proto se rozhodla pro emigraci.  Podařilo se jí dostat se do Dánska a odtamtud do Kanady. Jako místo k usazení si zvolila Calgary. Město, situované téměř na úpatí Skalistých hor, jí naprosto vyhovovalo a žije v něm dodnes.

Profesionálně to bylo těžší. Přednostně bylo třeba zvládnout alespoň základní angličtinu. Pro strojařinu to také nebylo to úplně nejlepší místo. Celou provincií dominuje naftový průmysl a tehdy, na začátku sedmdesátých let, nebyl nikdo, kdo by zasvěceně poradil.

Naskytla se příležitost jít kreslit k zeměměřičské firmě.  To jí bylo blízké, s mapami byla obeznámená dobře. V bývalém Československu závodila v orientačním běhu a v roce 1968 vyhrála juniorské mistrovství republiky. U zeměměřičství zůstala čtrnáct let.  Začátky nebyly lehké. Mladé holky v technických profesích, to bylo v Kanadě téměř neslýchané, byla to plavba proti proudu. Nakonec se vypracovala na vedoucího konstrukce a stala se partnerem ve firmě.

Volný čas trávila na běžkách a na horách. Několik let závodila v judu a také trénovala gymnastiku.  Vdala se za Čecha a měla dvě děti.  Manželství nebylo šťastné a postupem času se jen zhoršovalo. Situace se nadále vyhrocovala a nakonec došlo k tragédii, kdy jí bývalý manžel zavraždil obě děti.

I to se jí s obrovským úsilím podařilo přežít a po mnoha letech našla novou životní rovnováhu. Znamenalo to také novou kariéru a mnoho dalších změn. Přeškolila se na úplně jiný obor, který svým způsobem navazoval na sporty.  Věnuje se masáži a rehabilitaci po úrazech a různých chronických komplikacích. Její technicky zaměřené myšlení se vždy soustřeďovalo na otázky „proč a jak“ a na hledání řešení a vybudovala si úspěšnou dlouholetou praxi.

Závodila deset let v triatlonu a zúčastnila se tří mistrovství světa. Také odběhla tři maratóny a dokončila několik dálkových plaveb přes jezera. V jejím životě opět v neposlední řadě sehrály roli hory. Podnikla osm cest do nepálských Himálají a jednu cestu do Tibetu.

Všechny tyto životní zkušenosti daly podnět k jejím knihám. První knihu, Bez slitování, si vyžádala nutnost a justiční okolnosti v Kanadě. Druhá kniha, Himálajský deník, zaznamenává nejen úplně nové zkušenosti s nadmořskou výškou, dlouhými treky a slézáním velehor, ale také velký osobní duševní posun vpřed.  Nedávno vydaná kniha příběhů Takhle velká ryba, je více méně úsměvnou, ale poutavou kronikou průšvihů a nepředvídaných situací z prostředí kanadské divočiny.

Její další kniha, Dudáci, draci a kouzelné víly, jak samotný titul napovídá, přenese čtenáře do Skotska, Walesu a Irska. Putování méně známými kouty keltských zemí je rozmanité, z velké části pěší. Tyhle toulky, zvláště v odlehlých oblastech, vždy přinesou nějaké neočekávané situace. Někdy legrační, někdy méně, a občas na hranici průšvihu, kdy je nutné sáhnout po improvizaci.

Po několika letech se znovu vrátila do Nepálu, kde zorganizovala expedici na Lobuche Peak. Výstup, spolu s dalšími událostmi, které předcházely, nebo se prolínaly po delší dobu, či následovaly, jsou zachycené v nejnovější knize Himálajské ozvěny.